Od roku 1991 pořádá naše středisko letní junácké tábory. Dříve jsme trávili v přírodě celé tři týdny, od roku 2001 jsou tábory pouze čtrnáctidenní. Bez nich by ovšem naše činnost nebyla tou pravou skautskou činností, jednoduše řečeno: " Tak jako ryby patří do vody, skauti zase do přírody " .

Tábor " Radosti a záhadného písmene Š" Šindelová, 2004

....Cestou na náš, tolik očekávaný, tábor jsme bavili pana řidiče zpěvem:o) Při příchodu do tábora nás velice překvapilo, kolik stanů je již postaveno. Připravující četa se opravdu činila, patří jim velký dík. no a tak jsme dělilali už jen takové drobnosti, jako jsou odpadové koše, sistence při stavbě hangáru a nadělání dřeva do kuchyně. Je ale pravda, i z těchto " maličkostí" jsme byli znavení, a tak není divu, že jsme padli do našich postýlek a byli rádi, že se můžeme konečně vzspinkat.
Slova " Dobrou noc" však nebyla poslední. Kolem půlnoci se ozvalo dupání kolem tábora a byly slyšet podivné zvuky vycházející od potoka. Hlídka okamžitě vzbudila br. Dědu, který byl činvníkem dne. Zvuky byly tak silné, že ze stanu vylezli i br. Bobeš, Přemek Stoupa a sestra Šiki a Fialka.
Hledali jsme v okolí, ale nepodařilo se nám toho zloducha dostat, ještě byl tak drzý a nechal nám tu jakýsi vzkaz, který říkal něco jako: " Vy ještě poznáte, kdo jsem" .....

Na tomto táboře jsme svedli boj se strážcem lesů, který si říkal Šindlebluch. Nejprve nám dělal velké zlo, ale nakonec jsme ho společně porazili. Jak? U závěrečného ohně jsme o půlnoci - když přišel přímo do tábora, aby nás zase vylekal - zazpívali písničku o skautech, kterou máme nejradši. Utvořili jsme kolem ohně kruh přátelství, chytili se za ruce a zpívali. Stejně jsme se ale všichni báli, co Šindlebluch udělá. Nakonec jsme to zvládli.
Napsal nám poslední vzkaz, kde stálo:" Vaše píseň o lilii byla ze srdce, nechť je toto místo vaším domovem" .
a my si moc přejeme, aby se tam líbilo nejen nám, ale i všem nováčkům, kteří s námi pojedou příště.

bratr Brambi

Tábor " Motýlích křídel" Přebuz, 2003

...tábor proběhl v pohodě, nikdo neoneocněl, nikomu se nic vážného nestalo, slunce svítilo, co více si přát?
Poslední den v našem táboře skauti s pomocí R+R postavili závěrečnou hranici: třináctipatrový slavnostní závěrečný oheň. Počasí nás trochu polekalo, neboť začalo pršet. Vypadalo to nadlouho a tak jsme posunuli večerní nástup a doufali. Naštěstí se zanedlouho opět vyjasnilo, což nebývá na Přebuzi zvykem. Dlouho do noci jsme u ohně zpívali a povídali si. Přemýšleli jsme nad tím, co bude příští rok s naším Jestřábím hnízdem?...

Dnes už vím, proč se nad námi počasí slitovalo a strávili jsme v táborovém kurhu za jasné noci poslední krásné chvíle. Uvědomoval jsem si to na závěrečném nástupu i při balení tábora, protože jsme asi, alespoň my starší, tušili, že tentokrát ten nástup bude opravdu závěrečný a naše středisková i státní vlajka se na ten nádherný kout přírody, který je navždycky v naších srdcích, podívá ze stožárů naposledy. Už také vím, proč jsme v okolí tábora nacházeli motýlí křídla a lepili si je na památku do našich skautských deníků.
Dvanáct krásných let tady prožilo naše středisko, tolik zážitků je spojeno s tímto, pro nás přímo posvátným, místem. Ale nechme klidné hlavy, nic netrvá věčně a naděje umírá poslední.
A ta naše ještě stále zřetelně dýchá. Možná, že už příští skautská generace povede tábory tam, kde v roce 1991 začínali činovníci chodovského Junáka. Nechme se překvapit

bratr Stoupa

Tábor " Indiánských trosečníků" Přebuz, 2002

...nastal čas prázdnin a s ním také náš další tábor. Letos opět v Jestřábím hnízdě. Konečně po dvou letech v našem táboře (v roce 2001 jsme byli na táboře v obci Hřebeny). Krátký pohled po známé krajině a hurá do práce. Postavit stany, upravit kuchyň a pěkně vybalit naše věci.
První den a s ním táborová hra pro junáky a skautky s názvem " Kdo přežije" . Dva týmy po sedmi lidech plnily každý den obtížné úkly. Každý tým si vytvořil vlajku, název týmu, schránku a chýši. Každý den se ve schránce objevoval dopis s dalšími pokyny a úkoly, některé byly opravdu těžké, např. sníst kyselý citrón, postavit vor anebo zdolat překážkovou dráhu s behenní lázní. Skautíci plnili úkoly s nadšením a chutí bojovat.
Večer tým, který prohrál, usedal ke kmenové radě, a vyloučil jednoho člena. Kmenová rada se konala na tajemném místě s magickou atmosférou, osvětleném loučemi. Tady každý z nich vyslovil svůj názor, proč dotyčného vylučuje.
Tyto rady byly poučné a ukázaly, co v každém z nás je. Na poslední kmenové radě rozhodovali o vítězství dvou finalistů všichni účastníci hry. Kmenová rada rozhodla, že vítězem je bratr Jerry. Odměnou mu byl krásný sportovní batoh....

bratr Děda